Globalisté neustále zaplavují svět zprávami o oteplování, a tak informace o malé době ledové se k nám dostaly se zpožděním.

Dokonce článek, na nějž jsem vám chtěl dát odkaz, zmizel z vyhledávání.

Behem malé doby ledové si ředstavíme chládek, ale v realitě se střídí více druhů podnebí. Dozvíte se, jak se projevuje sluneční minimum ve Střední Evropě.

Při snížené sluneční aktivitě se počasí mění jinak, než bychom čekali.

Malé doby ledové přicházejí přibližně po 400 letech

Poslední Maunderovo minimum bylo ve středověku, tedy už jsou záznamy, jak bylo.

Probereme tato témata:

• Co uděla sluneční minimum s počasím

• Co udělá sluneční minimum s galaktickým zářením,

• Jak se mění síla kosmického a galaktického záření v průběhu dne.

Od roku 1990 se tok galaktického kosmického záření na Zemi zvýšil, což byla ale „změna opačným směrem, než by bylo potřeba k vysvětlení pozorovaného nárůstu průměrných globálních teplot“ (Lockwood 2007). Ve skutečnosti hodnoty toku kosmického záření v poslední době dosáhly rekordní úrovně. Podle Richarda Mewaldta z Caltech „se v roce 2009 množství kosmického záření zvýšilo o 19 % od nejvyšší naměřené hodnoty za posledních 50 let.“
https://skepticalscience.com/arg_cosmic_cz.htm

Odhaduje se, že galaktické záření stoupne v době slunečníhi minima o 80% oproti roku 1980.

kolísání galakltického záření v průběhu dne

Intenzita kosmického záření se během dne a noci liší kvůli změně hustoty zemské atmosféry. V noci je intenzita kosmického záření vyšší, protože atmosféra méně absorbuji částice z vesmíru. To byl názor ekologů.

Druhé vysvětlení může být, že protony ze slunce odpuzují galaktické záření, zatímco z opačné noční strany je to odfukování galaktického zářené menší. Intenzita galaktick=ho záření by měla být nejnižší v polene, kdy odpuzující efekt slunrčních paprsku je přímo v protiváze k směru nejintenzivnějšího záření.

Neintenzivnější galaktické záření dopadá na naše hlavy mezi 22:00 a 2:00. A tak strategie ochrany závisí na tom, zda tuto dobu trávíte v posteli nebo u počítače.

Vliv Měsíce/h4>

Ještě více kosmockého záření ddopadá na zemi, když je měsíc na opačné straně zZeme než Slunce. To je v období úplňku. Měsíc svou gravitací, zesílenou zemí a sluncem v jedné přímce, přitahuje kosmické galaktické záření z nočné oblohy od měsíce. Na kosmické slunežní zážení (nízkoenergetické protony) nemá vliv, protože to je v tom směru odstíněno zemským magnetickým polem.

 

 

Závěr

Když víme, že intenzita galaktického záření bude v příštích 25 lete silnější o 80%, stálo by za úvahu

• vybudovat si obydlí se zesílenou ochranou

• Přesunout své stanoviště do hloubi domu

• začít používat chemickou ochranu proti kosmickéomu záření a snížit tak množství zdvojených zlomů DNA. Tu ochranu tvoří kaskádové squenchery volných radikálů, které naleznate v Sadách proti stárnutí.

Možná, že jsse někdy četli o telomerách a o počtu dělení, které mohou buňky absolvovat. Tak zvaný Hayflickův limit říká, že po 50-70 děleních se dělení zastaví.
Měření však byla zatížena chybou, protože petriho misky byly vystaveny kosmickému záření. Jakmile v buňce vznikne zdvojený zlom DNA, buňka se přepne do stavu, kdy se nedělí a stárnou její organely. Buňka se nesmí dělit, protože se zlomenou DNA by hrozivě vzrostla pravděpodobnost vtozených vad, rakoviny, autoimunitních poruch, apod.

Pro nás z toho vyplývá, že žádný Hayflickův limit není v buňkách zakódován a že buňky se mohou dělit dokud nevznikne zdvojený zlůom. Když se chráníte scavengery volných radikálů, dělí se vám buňky stále. Mně např. zarůstají ušní dírky již za 14 dnů. A přirozeně se tak obměňuji senescentní buňky za mladé buňky.